Historie
Stručná historie Vítězného oblouku
Nařízeno Napoleonem v roce 1806, dokončeno o třicet let později a od té doby jeviště francouzského veřejného života.
Zkontrolujte prohlídky na Viatoru ↗Zadáno po vítězství, dokončeno po pádu
Napoleon nařídil stavbu oblouku v roce 1806, krátce po svém vítězství u Slavkova, na Place de l'Étoile na okraji Paříže. Architekt Jean-François Chalgrin se inspiroval Titovým obloukem v Římě, ovšem v mnohem větším měřítku. Stavba se zpozdila s Napoleonovým pádem v roce 1814 a byla přerušena za Bourbonské restaurace až do roku 1823; oblouk byl dokončen za Ludvíka Filipa a slavnostně otevřen 29. července 1836.
Státní symbol dříve, než v něm spočinuly něčí ostatky
Napoleonovy ostatky prošly pod obloukem 15. prosince 1840 cestou do Les Invalides, devatenáct let po jeho smrti. Tělo Victora Huga zde leželo v bdění v noci 31. května 1885, než bylo následujícího dne pohřbeno v Panthéonu.
Hrobka a plamen
Neznámý francouzský voják z první světové války byl 11. listopadu 1920 přenesen pod oblouk a 28. ledna 1921 zde byl pohřben jako Hrob neznámého vojína. Dne 11. listopadu 1923 byl nad hrobem zapálen plamen, který váleční veteráni od té doby každý večer znovu rozněcují.
Od osvobození ke Christu
Dne 26. srpna 1944 vedl Charles de Gaulle osvobozenecký průvod po Champs-Élysées od oblouku, a to den poté, co byla Paříž osvobozena. Každoroční vojenská přehlídka 14. července stále začíná u oblouku a v roce 2021 byl na přibližně dva týdny zahalen do stříbřitě modré tkaniny, což bylo posmrtné uskutečnění projektu, který Christo a Jeanne-Claude plánovali od počátku 60. let.